Home

Prosíme, aby ste si VŠETCI prečítali TENTO článok!
Akékoľvek nápady, či otázky smerujte, prosíme, na náš e-mail: rpg.moon.school@gmail.com


June 2012

Delaire Rebecca Adden

25. june 2012 at 20:19 Profily - archív


Jméno: Delaire Rebecca Adden
Popis: Kvůli tomu že její matka nebyla rozená Španělka ale Angličanka má Delaire od přírody špinavě blonďaté vlasy, které se jí mírně vlní pod lopatky, také její pleť je bledší. Postavu má štíhlou a je nižšího vzrůstu, ale nepomáhá si podpatky, aby byla větší jako většina žen,naopak má radši obyčejné kecky,džíny a volnější trika a k tomu mikinu.Výraznější líčení se dá říct, že nezná, jen občas si protáhne řasy, které dominují jejím mandlovitým očím tmavě zelené barvy, nad nimi má upravené skoro rovné obočí. Protože má větší čelo, zakrývá si ho ofinou, která jí často padá do očí. Má výraznější lícní kosti a menší nosík, který pasuje přímo do jejího oválného obličeje,tak i ústa plnějších tvarů, které nosí vždy namalované broskvovým leskem.Horní ret má trochu více vykrojený, než ten spodní.V den svých osmnáctých narozenin si nechala na krk vytetovat tři malé hvězdičky, které nejsou vidět kvůli vlasům nebo oblečení,ovšem to byl její účel, aby to nebylo moc nápadné.
Povaha: Je velice temperamentní dívka, která si jde za svým a to ať to stojí, co to stojí. Ostatním obvykle připadá namyšlená a to taky je. Samozřejmě, jak se sluší a patří k její rodině. Neskrývá své vysoké ego a prokazuje ho v časté ironii a sarkasmu. Velice ráda lže a snaží se to nedávat na sobě poznat, protože ji to nijak netíží. Moc lidí s ní v kontaktu nezůstává a pokud ano, tak jsou to lidé jí velice podobní. Jestli něco na lidech nesnáší tak je to povyšování, ačkoliv se i ona povyšuje nad ostatními. Jakmile se jedná o něco důležitého, musí mít promyšlený plán, řídí se podle hesla: "Dvakrát měř, jednou řež". Ne, není to pravopisná chyba. Nesnáší podřadný pocit, a proto se nerada podřizuje autoritě. Drží se svých zásad, a to dokonce i při pomáhání druhým. Není naivní a moc dobře ví, že v tom, co si přeje, nemůže nikomu věřit. Ze všeho nejraději maluje déšť a krajinu, má na to svůj speciální skicák, který nosí vždy u sebe. Tedy, pokud se nejedná o nějaký večírek, to se z ní rázem stane správná dáma. Má ráda společnost, ale taky nemá ráda namyšlené lidi.
Životopis: Pochází z bohaté rodiny, která vlastní firmu zabývající se vývozem a dovozem luxusních pochoutek. Vyrůstala na předměstí města Colrar se svými dvěma bratry, sestřenicí, prarodiči a rodiči v jednom obrovském domě. Žila tam alespoň do svých pěti let, kdy měl její starší bratr Tobias autonehodu, ze které nevyvázl živý. Rodina se proto rozhodla upustit od svých zásad a odstěhovala se na samý konec města. Celá rodina z toho byla celá nesvá, jen nejmladší Rebecca velký rozdíl nepoznala, se svým bratrem se moc dobře neznala, celý její život lítal venku, ve městě, s přáteli, jediné, co postřehla,bylo , že už nemá tak usměvavou maminku jakou dřív bývala. Od malička měla nejraději sestřenici, Kirsten, protože když byli její rodiče na nějaké schůzi, hlídala ji, a proto si byli i tak blízké. Když jí bylo dvanáct let, přestěhovali se znovu do svého domu na předměstí, který vlastně nikdy neprodali. Od Kirsten se naučila malovat, což ji dodnes moc baví a stalo se to jejím koníčkem. Když nastoupila na Střední školu, byla Kirsten již dospělá a odstěhovala se za svým přítelem. Od té doby se neviděly. Jednou takhle šla z hodiny kreslení domů večer. Bylo to pro ni divné, jelikož si pro ni vždycky přijel otec, jen ten jeden den se vše změnilo. Jakto? Otec musel služebně do zahraničí, a tak se musela dopravit domů sama. Když šla kolem přístavu, zabloudila do jedné z postranních uliček. Zde narazila na bandu kluků- upírů- kteří ji chytili. Jeden z nich ji praštil do hlavy, a pak už si jen pamatuje, že se probudila na nemocničním lůžku, dva týdny po nehodě. Nešlo to jinak, musela se napít krve, a tím dokončila proměnu v upíra.

Kailean Saron Daneir

25. june 2012 at 13:14 Profily - archív

Meno: Kailean Saron Daneir
Popis: Saron je vysoký, tmavovlasý mladík. Hnedé rozcuchané vlasy mu sčasti zakrývajú tmavo zelené, na prvé zdanie chladné oči. Nad nimi sa klenie pomerne husté obočie. Zdalo by sa, že vám vidí priamo do duše. Vypracovanú postavu väčšinou skrýva pod tmavé tričká alebo košele, cez ktoré máva prehodenú koženú bundu, väčšinou jeho zásluhou roztrhaných džínsov a tenisiek. Na krku nosieva retiazku s príveskom - pentagram. Skoro stále má v ušiach slúchadlá, z ktorých počuť najčastejšie rockovú hudbu. V rohu slabo ružových pier často nechýba cigareta, čo je jedna z jeho závislostí a krabička najčastejšie Marlboriek či Black Deviliek a zapaľovač jeho neoddeliteľnou súčasťou. V ľavom uchu má malú čiernu náušnicu, v pravom obočí zase piercing, ktorý si dal spraviť len nedávno. Jeho telo pokrýva nejedno tetovanie. Keď na sebe nemá bundu, na ruke, od ramena až po lakeť je vidieť plaziaci sa had. Slizký, ako on sám, to by naňho nejeden človek, ktorý mal tú "česť" sa s ním poznať, povedal. Chrbát mu zdobí zložitý obrazec a na bruchu má, nerátajúc tehličky dosiahnuté trávením v posilovni či behom , presnejšie v pravej bradavke ďalšiu kovovú ozdôbku.
Povaha: Kai je na prvý pohľad milý chalan. Lenže to je len zdanie. Je milý, keď milý byť chce. Správa sa podľa svojich pravidiel a tie sa väčšinou ostatným nemusia páčiť. Rád provokuje. Rád sa zahráva a porušuje pravidlá nehľadiac na to, že z toho môže mať pekný problém. Nerieši ich, aj keď si ich už prešiel nemálo. Pôsobí dojmom tichá voda brehy myje... no je to len pretvárka, ktorá mu ide po klamstvách asi najlepšie. Sám ich však klamstvami nevolá, iba spestrením pravdy. V očiach sa mu často zračia pocity, ktoré inak nedáva najavo. Väčšinou má na tvári jeho typický lišiacky, zlý, chladný či zvodný úsmev, ktorých má plný rad a nebojí sa ich použiť, hlavne keď je s dievčatami. Máločo ho dokáže rozhodiť, no niekedy pohár pretečie a vtedy býva dosť nepríjemný (ako keby nebol aj inokedy...) a dokáže ublížiť, či už len slovami alebo fyzicky, aj svojim blízkym. Neskôr to sám ľutuje, no výčitky ho netrápia. Dalo by sa povedať, že už dávno ani nemá srdce, keď tak, len čierne a chladné, s túžbou po jedinej veci, pre ktorú by spravil čokoľvek - krv.
Pôsobí chladne a nenávistne už tak, no keď ho niečo alebo niekto nahnevá, to vážne neveští nič dobré. Nie len že neváha vytiahnuť slovník, v ktorom nechýbajú ostré slová, no jeho oči - to je problém. Zelené krištáľy sa občas zmenia na tmavo čierne so zábleskom krvavej červene. Skrýva sa v nich hrozba, nenávisť chlad... Väčšinou vtedy, keď je smädný... po krvi. Radšej sa mu nedívajte do očí, keď je nahnevaný a už vôbec nie, keď práve na vás. Neradno sa s ním zahrávať. Tí, čo ho poznajú nie zrovna v dobrom vedia, že sa to nevyplatí.
Životopis: Jeho minulosť by sa dala nedala popísať len na jeden papier a nie je to vec, na ktorú rád spomína. Narodil sa a detstvo strávil v Kanade, kde však dlho s rodinou - rodičmi Delliou a Sergonom a mladšou sestrou Hellen nebýval, pretože sa po rozvode rodičov jeho otec rozhodol odsťahovať do Donervillu. Nepovedal mu, prečo práve sem, len to, že ho tam ťahá niečo... niekto, koho miluje. Matka od nich odišla, keď mal sotva päť rokov. Doteraz ju nevidel a síce sa na ňu neskôr pýtal otca, odpoveďou mu bolo "Nechaj to tak, to nie je tvoja vec." Vtedy to bol veľmi zvedavý, v škole pozorný a šikovný chlapec. Roky plynuli a našiel si kamarátov. Časom to však s ním bolo čoraz horšie. V ôsmej triede ho vyhodili zo školy za opakované bitky, vyrušovanie na hodinách, ničenie školského majetku, záškoláctvo... Otec bol z neho nešťastný, no často ani on nebol doma, chodieval domov neskoro. Ulica sa stala Kaiovym druhým domovom. Party, kluby, chlast a drogy boli na jeho dennom, teda skôr nočnom poriadku. Pri jednej bitke, čo mala byť len sranda z opilosti medzi kamarátmi jednému chlapcovi vrazil silno do nosa, z ktorého sa mu pustila krv a padol dozadu na zem. Kai vtedy ostal stáť ako keby bol zhypnotizovaný, cítil len tú opojnú vôňu. Krvi. Neovládol sa, nevedel čo robí. Zyhryzol sa tomu chlapcovi do krku a pil. Až kým chlapec mŕtvy nepadol na zem. Neskôr si uvedomil, že zabil človeka. ZABIL toho chlapca pre slastnú chuť tej červenej tekutiny. Pýtal sa sám seba, čo to malo, preboha znamenať. Snažil sa na to prísť sám, no k chuti po krvi sa pridala neuveriteľná rýchlosť, väčšia sila a ešte niečo, čím je zvláštny, lebo je jediný, kto to dokáže - jediným pohľadom čiernych, temných ako noc či krvavo bordových očí mučiť, dokonca aj zabiť. Chápal menej než predtým, vlastne nechápal nič. Išiel preto za otcom a čakal vysvetlenie. Nahnevaný, čo to s ním je nakričal otcovi do tváre, nech mu to vysvetlí. Posadil ho na gauč, kde sa už dlhšiu dobu zachytával prach a vyzeralo to v ich dome vlastne, ako keby tu nikto už dlhé roky nebýval. Povedal mu, že je upír. Dokonca ani nie obyčajný. Krútiac hlavou sa začal smiať, no nebol to úprimný smiech. Na spodku duše (ktorú už ani neveril, že vôbec má) vedel, že je to pravda. Neprekonateľná chuť na krv, rýchlosť, sila. A tie jeho oči. Bez slova odišiel a so svoje upírske ja sa musel naučiť ovládať sám. Otec si oňho robil starosti. Vedel o jednom mieste, kde by jeho syn bol v bezpečí a naučil ovládať sa. Nebolo to však ľahké ani preňho, on sám už od kedy sa stal upírom, nedokázal sa ovládnuť. Svoje obete, ktoré tak pekne nazýval - "chladničky" či "večera", skoro vždy zabil. Pár ľudí začalo mať podozrenie a nakoniec sa o tom dozvedela aj rada, čo bolo preňho a pre jeho syna veľmi zlé. Preto neostával doma, preto sa skrýval v lese. Kaia napriek jeho protestom poslal na Moon School. Vedel, že sa mu stane jeho druhým domovom. S riaditeľkou Anah sa pozná už dlhšiu dobu a pozná sa s ňou aj Kai, no nikdy neprejavoval záujem sa zoznamovať s novými ľuďmi.. a upírmi, hlavne nie s tými, čo sa poznajú s jeho otcom. Áno, bol naňho za to, že mu nepovedal pravdu skôr, nahnevaný. Nakoniec predsa len odišiel na Moon schol vyrovnať sa so svojim zabijáckym upírskym ja.

Dennis Farewell

22. june 2012 at 20:00 Profily - archív

Meno: Dennis Farewell
Popis: Dendy je vysoký černošský mladík, který je na facku nějaký ten centimetr přes dva metry. V obličeji má typické černošské rysy, které tvoří velké kulaté oči, plné rty a zploštělý nos. Oči má tmavé, až skoro černé a díky tomu vyniká oční bělmo v kontrastu s jeho tmavou pletí. Očividně má celkem vysprotvané tělo, zpevněné, ale že by se dal označit za pravidelného návštěvníka posilovny? To zase ne. Vlasy má obvykle zastřižené nakrátko nebo vyholenou hlavu, ale kdyby si náhodou třeba nechal narůst vlasy do pro černochy typického afra, nebylo by to nic neobvyklého.
Povaha: Tenhle kluk má své vlastní myšlení, které vždy upřednostňuje před ostatními. Temperamentní, namachrovaný, lehkovážný. To je celý on. Přes ty všechny naoko špatné vlastnosti má ale i své výhody, jako každý člověk. Umí ocenit dobře odvedenou práci, a co slíbí, to dodrží. Má však také sklony k manipulátorství, takže je schopný být milý, lichotivý, jen aby dostal toho druhého tam kam chce. Takový je pro neznámé lidi. Když ho ale někdo zaujme, nebo se mu stane blízkým, tak má jeho důvěru, oddanost a skutečně přátelské chování, jaké si zaslouží. Jedno se mu ale musí nechat; rejpal je to dobrej.
Životopis: Jeho příběh ani nezačal tak špatně či palčivě... Jestli se to tak dá nazvat. Narodil se do poměrně chudé rodiny, se dvěma dalšími sourozenci, sestrou a bratrem. Jeho otec pocházel z Ameriky a jmenoval se James, jeho matka byla zase rozená Keňanka a jmenovala se Ita. Když mu byly čtyři roky, tak se jeho otec pohádal s matkou a nakonec odešel. Nechal všechny čtyři na holičkách. Pro jeho rodinu nastala nehorázná bída, svobodná matka v Keni se neměla moc jak postarat o tři hladové krky a tak nakonec učinila radikální krok. Že by své děti zabila? To fakt ne. Pouze rozhodla, že je čas se posunout jinam... Její sestra vystudovala a poté se přestěhovala do Brazílie, kde nyní vede svobodný život lékařky. Dennisova matka, Afya, se proto obrátila na ni. Vždy si byly blízké a proto není divu, že pomohla Afyi a ona i s Dennisem, Amandou a Joem se k ní tedy nakonec přestěhovala. Žili tam docela nový život. Když Dennis trochu více dospěl k věku, kdy s ním lomcoval puberta, začal vycházet něco najevo. A tím bylo to, že nepocházel ze zcela obyčejné rodiny... Začalo mu to pomalu ale jistě docházet a dozvěděl se, že Ita si nevybrala Jamese jen tak pro nic. Když bylo Dennisovi 15 let, v jeho rodině se začaly dít jakési nepokoje. Čím dál víc se začal hádat s matkou, během toho ale byli jeho sourozenci dávno plnoletí a pryč. V 16ti to už nevydržel a možná že i opilý mocí, kterou tento věk a hormony nabízí, se rozhodl, že si sbalí svoje saky-paky a odejde. Tak se i stalo. Šel si po svých, dobře si byl vědom upířích zásad a pravidel. Nakonec ale jeho stopy končí na upíří akademii... Na Moon School.

Martin Black (P)

15. june 2012 at 16:46 Profily - archív


Meno: Martin Black
Predmet: Taktika lovu
Popis: Hnědé vlasy má delší a rozcuchané do efektního nedbale elegantního účesu. Přes něj má nejčastěji danou kšiltovku s kšiltem dozadu. Mramorově bílá pleť bez jediné chybky působí na pohled sametově a dětsky jemně. Ostře řezané tahy v obličeji, vysedlé lícní kosti, vysoké hladké oči a rovný nosík. Velké a výrazné oči. Pronikavě modré. Svítí v obličeji jako dva hluboké, jasné příkopy. Je velmi štíhlí, ne tolik rozložitý v ramenou a ne tak vysoký, zhruba 180 cm. Pohybuje se elegantně a ladně. Černé džíny má o číslo větší. Obyčejné černé tričko nosí nejčastěji. Boty jsou černe tenisky, značkové a volnější. Jeho ústa stále zdobí krásný úsměv.
Povaha: Blázen, společník, gentleman, krasavec… Takové poznámky k němu ostatní můžou mít, protože opravdu je takový… Úsměv, který vám podlomí kolena, věnuje skoro každému a rád. Každého si dokáže rychle získat. Ironické poznámky, humor kterým překypuje. Vtip na každém kroku. Umí naslouchat hodiny a s úsměvem přikyvuje, poradí vám, jak vaši situaci vyřešit. Je s ním zábava, jeho humor je dobrý, někdo říká, že nepřekonatelný. Ironické poznámky, které nejsou často na místě a žádný stud. Jak z názvu "blázen" napovídá, je trochu třeštidlo. Má bláznivé nápady a někdo by do něj učitele ani neřekl. Co hodně miluje jsou noční kluby, nerad je sám a nejraději všechen volný čas tráví s přáteli.
Životopis: Roku 1893 když zrovna pršelo a nikomu se nechtělo vycházet ven, se ve velkém domě uprostřed ničeho narodil chlapec. Žil si dobře, zábava mu nebyla upírána a byl vychováván s láskou. Jeho rodiče byly bohatí a díky tomu, mu nic nescházelo. Matka Lennie byla doma, starala se o něj a milovala ho nejvíc ze všeho. Jeho otec Renest pracoval v dobrém zaměstnání. Byl dědič, po otci co vlastnil velkou firmu zdědil dům a velké pozemky okolo. To se Martinovi líbilo, měl vlastního psa a mohl si poručit cokoli. Však jeho štěstí v deseti letech bylo uťato. Matka se s otcem rozvedla a vzala si Martina sebou. Otce již nikdy neviděl a s matkou bydleli v malé vesnici, daleko od něj. Miloval své rodiče oba a matku za tohle nenáviděl. Naštval se na ni a utekl. Utekl když mu bylo 14. Cestoval po vlacích, až jednoho dne, když mu bylo 18 a seděl pod mostem uslyšel kroky. Koukl se za nimi a tělo mu naplnil strach a on hleděl do tmy. Vyšel z ní muž s úšklebkem na tváři. V očích byl chtíč, něco co toužilo po něm. Cítil to, že mu chce ublížit, ale nohy jako by byli z olova. Muž se přibližoval, až mu spočinul do tváře. Byl bledý a zvláštní. Usmál se a špičáky mu byly vidět. Martin ucukl, ale muž ho chytil za paži. Kousl ho do ní a zasmál se. Martin křičel bolestí a strachem, ale nadarmo. V tom se mu muž zakousl do ruky podruhé, pil jeho krev a on křičel. Pak uslyšel jiné kroky, muž sebou cukl. Martina odhodil a utekl. Za chvíli k němu přišla malá kočka. To ona ho zachránila. Usmál se na na ni a zvedl se. Ruka ho hrozně bolela, ale naráz se rána začala zacelovat. Po rocích učení jak žít v upířím těle, jak lovit se z něj stal profesionál. Rozhodl se o tom informovat ostatní.

Naella Wallnys

14. june 2012 at 20:51 Profily - archív

Jméno: Naella Wallnys
Popis: Středně vysoká žena s dlouhými, většinou vlnícími se vlasy tmavé barvy, které rámují její světlý obličej, na kterém není jediná piha.Její oči jsou tmavé, stejně jako vlasy a někdy je rámují hranaté brýle, které ale Naella nenosí příliš často. Její plné rty většinou ničím nezvýrazňuje, jen málokdy se na nich objeví rtěnka, která má ale pokaždé sytě rudou barvu. Štíhlá postava, která je očividně v dobré kondici, plynně přechází v nohy, jejichž vzhled kazí pár narudlých jizev táhnoucích se od kotníku až po lýtko. Naela nikdy neřekla od čeho je má. Mezi její nejoblíbenější kousky v šatníku patří černé oblečení, zvlášť si potrpí na korzety a pevné boty.Nenosí žádné šperky.
Povaha: Pro okolí působí jako příjemná, přitažlivá slečna, se kterou si rádi popovídáte. Už i pro to, že tak musí působit, aby jí ostatní věřili. Nesvěřuje nikomu, co jí kdo řekne, ale snaží se každému vždy vypomoct. Poznala mnoho studentů různých povah a ledacos jí to do odhalení charakteru přineslo, takže pozná na lidech, jak se cítí, ovšem nikomu se nevnucuje, je to jejich dobrovolná volba. Patří to i k těm vlastnostem, ve kterých vyniká. Výraz často jenom příjemný a přátelský, nemůže se dovolovat, aby se jí lidi báli, a stejně nechce, aby z ní měl někdo strach. Už od malička byla na všechny hodná a pomáhala, kde se dalo. Tu svoji dobrosrdečnost zdědila asi po svojí mamce. Nedokáže být na lidi tvrdá, jen naštvaná.
Životopis: Naella se narodila v Kanadě, v Calgary. Už jako malá se zajímala o zvířata a taky o sporty.Vyzkoušela si snad všechny sporty .Všechny vystudované školy prošla až v rekordním čase, ale stále nevěděla, co by měla v životě dělat. Proto se rozhodla odcestovat do ciziny, kde střídavě pobývala asi 5 let. Naučila se základům mnoha jazyků a zkoumala jiné kultury. Když se po letech vrátila do rodné Kanady, zjistila, že se vše v rodině změnilo.
Jednoho dne ji přepadly v lese když se šla projít apak před očima měla temno. Nic si z toho nepamatuje, jen ví že se změnila.

Zájazd, fakulty a plánovaný začiatok školského roka

14. june 2012 at 20:16 | Anne |  Nástenka
Prosíme znova všetkých, aby si to prečítali!

Vážení profesori, upírčatá naše,
nebojte sa, napriek našej neaktivite stále žijeme ;) (Zatiaľ)
v prvom by sme sa chceli ospravedlniť za neaktivitu. Sľubovali sme akcie, zájazd a rozdeľenie do fakúlt.
Sľuby sa sľubujú, blázni sa radujú, hovorí sa.
Pravda je taká, že nie je čas, čo nás veľmi mrzí, lebo sa nemôžme venovať Vám. Cez prázdniny sa to, dúfam zlepší. Zajtra ma čakajú tri dôležité písomky a potom už sa budem naplno venovať MS :)
Nejdem sa tu však sťažovať,došli sme k verdiktu, že ak Vám to bude vyhovovať, zájazd spravíme do konca mesiaca, bude trvať zrejme celý Júl a začiatkom Augusta rozbehneme vyučovanie, akurát na narodeniny Moon School, kedy chystáme aj akciu na počesť prvého roku existencie...

Takže...
V článku "Zájazd" ste nám dali zopár návrhov na zájazdy...
Tak teda dávame pod článok anketu. Tá rozhodne, kam sa teda pôjde na výlet ;)

Transylvánia
Londýn
Egypt
...

A bol tu aj návrh "Pána Dokonaleho" stroskotať na ostrove, ku ktorému sa priklonili viacerí, vrátane mňa, keďže by to bolo zaujímavé, rozhodnutie je však na Vás.

Keď máte iný nápad, napíšte pod článok (prípadne do otázok v menu).


Keďže už sa plánuje začiatok školského roku, rozdelili sme študentov do Štyroch fakúlt - Fárie, Aquaru, Teraelu a Ventusu.
Behom tohto, možno budúceho týždňa upravím zoznamy. Zatiaľ len informatívne ich napíšem sem:

Celý článok

Remy Angelia Lionett (P)

11. june 2012 at 21:20 Profily - archív

Meno: Remy Angelia Lionett
Predmet: Literatura
Popis: Remy, jinak celým jménem Remiza, je celkem štíhlé postavy, nedělá jí problém Přizpůsobovat se a její hlavní takovou malou chybou, či možná v některých případech výhodou její osobnosti, je schopnost utvářet a formovat věty tak, by neřekla lež a pravdu, které by si navzájem protiřečili. Ve své podstatě vám může klidně z očí do očí lhát, i když bude mluvit pravdu a pak už je tu jen ta otázka, pozná to někdo vůbec?
Remyiny vlasy jsou hnědé a v lehkých vlnkách jí spadají pod ramena až takřka do půli zad. Má bystrý pronikavý pohled, který jakoby zachycoval všechno a zároveň veškeré informace jakoby byli ukládány právě kamsi do hloubi těch očí, nenasytných a vědoucích, sic na dálku nic neříkajících, neboť jejich světle šedý odstín se může na dálku zdát matný a nevýrazný, avšak z blízka je to už jiná, její oči totiž mají lehký nádech stříbra, jakožto kovu, který může být smrtící, nu proč asi na většinu lidí upírá ten pohled, určitě ne jen proto, aby je zabila.
Povaha: Remy je poněkud zbrklá a mnohdy nerozvážná, ale bere svůj život dá se říct s humorem a pokud je do něčeho skutečně zapálená, málokdo jí jí vnutí, by danou věc přestala provádět. Dokáže být milá, ale nepřejte si jí naštvat, jelikož i za maskou přátelství a elegance se může skrývat hrozba. Pomlouvejte za zády, říkejte věci na její úkor, nervy vydrží, avšak někdy se prostě přehrada plná vody protrhne, stejně tak rychle, jako i nervy někdy přetečou přes okraj a uvolní tak otěže té špatné stránce její podstaty, tedy nenávisti, zlomyslnosti a krvelačnosti. Tedy né, že by se neuměla ovládat, to samozřejmě ona umí, avšak má své způsoby, jak řešit krize.
Životopis: Pokud si pamatuji, tak ze začátku nebylo nic. Byli tam jen jakési narůžovělé stěny a teplá uspokojující voda, v níž jsem si v klídku a pohodě plavala sem a tam. Tehdy jsem byla něčím, co by můj otec nejspíš nazval "záprdkem" tohoto světa. Vnímala jsem jen onu tekutou hmotu kolem sebe a jakési hlasité tepání, což nejspíš bylo srdíčko mé matky. Když jsem pak po snad celé věčnosti vylezla na širý svět, odhalila svou podstatu okolí, a tak, zjistila jsem, že nic nevidím. Zprvu to bylo jen takové mléčné světlo, které jsem vnímala za růžovou kůží svých zavřených víček, načež ono světlo vždy k noci potemnělo. A pak, po nějakém čase mi bylo dovoleno dokonce i ona očka otevřít, načež jsem zase já viděla svět, tak jako on mne. Byl to prazvláštní pocit, zjišťovat, kolik nového tu je, kolik toho ještě neznám a kolik se toho teprve dozvím. Dopadala na mě tíha všech těch vědomostí a rozlohy půdy pod nohama, všechny ty vjemy, jenž byli náhle na dosah ruky. Slyšela jsem, cítila jsem, viděla jsem… zkrátka jsem žila a to bylo v onu dobu podstatné.
Po nějaké době jsem však vyrostla, již jsem nebyla malou holčičkou s copánky, byla jsem starší, byla jsem rozumnější a hlavně jsem byla trochu jiná a věděla jsem, že čas plyne a že ho nikdy nebude dost na to, abych zvládla stihnout to vše, co jsem kdy stihnout chtěla, věděla jsem totiž, že jednou zemřu a pak už nebude žádné "potom". Avšak záhy jsem se ve svých dvaceti letech stala upírkou a má přeměna byla znovuobjevení takzvaného jiného principu života, začaly se přede mnou otvírat nové obzory a nová poznání a čas, který jsem měla právo a ba dokonce možnost naplnit, čas, který jsem tolik potřebovala! Využila jsem ho k získávání vědomostí, využila jsem ho, abych docílila něčeho víc, než toho, co zvládnou všichni. Vyzkoušela jsem si několik různých zaměstnání a také několik různých věcí, které mě zajímaly. A pak mě napadlo, proč, sakra, nezkusit vést! A tak jsem tady a snažím se s pomocí vyšších sil utvářet svět k obrazu svému, snažím se žít, nikoli přežívat a co je nejdůležitější, miluji, když vím, že život sice neskončí, ale mohl by a právě ta nejistota z budoucnosti mě dohání na pokraj šílenství a věčně mi dodává odvahu posunout se dál!

Sania Riliana Niallow

9. june 2012 at 12:49 Profily - archív


Jméno: Sania Riliana Niallow
Popis: Sania je průměrně vysoká dívka. Má zlatou postavu, ani moc tlustou, ani moc štíhlou. No, prostě tak akorát. Oválný obličej jí lemují tmavě hnědé, vlnité vlasy s ofinou, které nosí většinou rozpuštěné, občas je najdete v culíku. Vlasy jí sahají až k lopatkám. Pod hustým hnědým obočím, které je asi těžké udržovat v nějakém tvaru, můžete najít dvě velké hnědé oči s černými řasami. Občas můžete oči vidět zvýrazněné stíny nebo tužkou, málokdy však uvidíte řasenku nebo nějaký make-up. Uprostřed obličeje má nevýrazný nosík zakončený malou bambulkou. Nakonec na obličeji ještě najdete celkem nevýrazné rty natřené leskem, které zdobí velmi často úsměv, který na sebe spolehlivě přitáhne pozornost. Nejčastěji ji najdete oblečenou v úzkých riflích, v létě ji můžete potkat v riflových kraťáskách. Na sebe si často obléká barevné tílko, na něj nedopnutou, výraznou košili, buď kostkovanou, nebo jednobarevnou. Můžete jí také potkat v mikině, kterou nosí nejčastěji v zimě, nebo v tunice. Když se podíváte na její zápěstí, najdete tam skoro vždy plno všelijakých barevných náramků z korálků, tkaniček, takzvaných "céček", nebo dokonce i ze stužky, kterou má jen omotanou okolo ruky, podobně jako tkaničku. Na prostředníčku pravé ruky najdete platinový prstýnek, na kterém jsou vyryty její iniciály. Když se v létě podíváte pozorněji na její levé koleno, můžete tam najít bledou, úzkou jizvu, která se táhne na vnějším boku kolena.
Povaha: San je veselá dívka, která miluje pohyb, tanec a sporty. Nedělá jí problém vyvést nějaký průšvih a je schopna přijmout svůj trest se zdviženou hlavou, ať je jakýkoliv. Občas je až moc aktivní a optimistická, takže to někomu může lézt na nervy. I když je velmi aktivní a asi nikdo by to do ní neřekl, skoro každý večer sáhne po knížce a začte se do ní. Když má špatnou náladu (to se sice stává málokdy, protože je věčná optimistka), je většinou lepší se jí vyhnout a zbytečně ji neprovokovat. Sania je dost zranitelná a křehká. Občas jí dělá problém podřídit se názorům nebo autoritě někoho jiného.
Životopis: Sania se narodila v Londýně. Pár let po jejím narození jí umřel otec, no, a její matka neváhala a znovu se vdala. Nový otčím ji však kvůli její vzdornosti začal týrat. Jednou ji tak vážně zbil, že musela jet do nemocnice a odtud pochází její jizva na koleni. Trpěla mu to, protože vždy doufala, že se to zlepší. Když však tyranie dosáhla neúnosného vrcholu, utekla z domova. Ještě ten den v noci se schovala v tmavé uličce a tam omdlela. Probudila se jako někdo jiný. Dostala se do Moon School, kterou si zamilovala a přijala ji za svůj druhý domov, když ten první ztratila. Ač je to zvláštní, trvalo jí jen pár měsíců, než se vyrovnala s tyranií, kterou zažila doma a nyní je většinou osvobozená od tohoto zážitku. Občas jí však pronásledují stíny minulosti. Její rodina ji prohlásila za mrtvou a San si myslí, že je to tak lepší. Po příchodu na Moon School si změnila příjmení na své původní. Nechtěla mít připomínku na svého otčíma.

Thomas Martínez

8. june 2012 at 21:22 Profily - archív

Meno: Thomas Martínez
Popis: Černé vlasy má delší a rozcuchané do efektního nedbale elegantního účesu. Mramorově bílá pleť bez jediné chybky působí na pohled sametově a dětsky jemně. Ostře řezané tahy v obličeji, vysedlé lícní kosti, vysoké hladné oči a rovný nosík. Velké a výrazné oči. Modré, světle modré. Svítí v obličeji jako dva hluboké, jasné příkopy. Pohled má tvrdý a studený, odtažitý, ostražitý, pevný, neodolatelný, nedotknutelný, usměvavý a přívětivý. Je velmi štíhlí, ne tolik rozložitý v ramenou a ne tak vysoký, zhruba 180 cm. Pohybuje se elegantně a ladně. Černé džíny má o číslo větší a z pod černé bundy kouká cíp nebale zastrčené košile. Boty jsou černé tenisky, značkové.Jeho ústa zdobí piersing.
Povaha: Knihomol, samotář, ten milej kluk za rohem… Takové poznámky k němu spolužáci můžou mít, protože opravdu je samotář odtažitý od společnosti… Úsměv, který vám podlomí kolena, věnuje skoro každému a rád. V podstatě je samotář pro to, že ho skoro nikdo nezná, ale ten kdo ho zná, určitě ví, že se v něm skrývá hodný mladý muž. Umí naslouchat hodiny a s úsměvem přikyvuje, poradí vám, jak vaši situaci vyřešit. Je s ním zábava, jeho humor je dobrý, někdo říká, že nepřekonatelný. Ironické poznámky, které nejsou často na místě a žádný stud. Jak z názvu "knihomol" napovídá, miluje knihy. Dokáže číst hodiny a zabrat se do děje, sežít se s hlavním hrdinou... Má rád kávu, i když ji v podstatě nepotřebuje, miluje ji. Také rád pozoruje déšť a má rád odlehlé místa. Někde se zašít a zůstat tam jak jen je to možné, je pro něj dokonalost. Například uprostřed lesa, kde je jezírko. Sedí u něj a pozoruje očima vodní hladinu, a to je trefa do černého. Tohle místo znal jako malí a zamiloval si ho. Přeje si, aby se tam mohl jedného krásného dne vrátit.
Životopis: Roku 1993 když zrovna pršelo a nikomu se nechtělo vycházet ven, se ve velkém domě uprostřed ničeho narodil chlapec. Žil si dobře, zábava mu nebyla upírána a byl vychováván s láskou. Jeho rodiče byly bohatí a díky tomu, mu nic nescházelo. Matka Lennie byla doma, starala se o něj a milovala ho nejvíc ze všeho. Jeho otec Renest pracoval v dobrém zaměstnání. Byl dědič, po otci co vlastnil velkou firmu zdědil dům a velké pozemky okolo. To se Tomasovi líbilo, měl vlastního psa a mohl si poručit cokoli. Však jeho štěstí v deseti letech bylo uťato. Matka se s otcem rozvedla a vzala si Tomase sebou. Otce již nikdy neviděl a s matkou bydleli v malé vesnici, daleko od něj. Miloval své rodiče oba a matku za tohle nenáviděl. Naštval se n a ni a utekl. Utekl když mu bylo 14. Cestoval po vlacích, až jednoho dne, když mu bylo 18 a seděl pod mostem uslyšel kroky. Koukl se za nimi a tělo mu naplnil strach a on hleděl do tmy. Vyšel z ní muž s úšklebkem na tváři. V očích byl chtíč, něco co toužilo po něm. Cítil to, že mu chce ublížit, ale nohy jako by byli z olova. Muž se přibližoval, až mu spočinul do tváře. Byl bledý a zvláštní. Usmál se a špičáky mu byly vidět. Tomas ucukl, ale muž ho chytil za paži. Kousl ho do ní a zasmál se. Tomas křičel bolestí a strachem, ale nadarmo. V tom ce mu muž zakousl do ruky podruhé, pil jeho krev a on křičel. Pak uslyšel jiné kroky, muž sebou cukl. Tomase odhodil a utekl. Za chvíli k němu přišla malá kočka. To ona ho zachránila. Usmál se na n i a zvedl se. Ruka ho hrozně bolela, ale naráz se rána začala zacelovat. Po týdnech a týdnech si na své tělo zvykl a vydal se do školy pro upíry.

Mikæl Heyerdåhl (P)

8. june 2012 at 20:52 Profily - archív

Jméno: Mikæl Heyerdåhl
Predmet: Bojové umenie
Popis: Mikæl je vysoký upír s hnědými vlasy a zeleno-šedými očima, které se zdají být chladné, ale ten, kdo se nenchá odradit brzy pozná, že se na svět umí dívat i s úsměvem na rtech. Jako učitel boje má Mikæl vypracovanou atletickou postavu. Na rameni má vytetovaný květ sakury, což je symbol juda- jeho největší specializací.
Povaha: Preferuje pravidlo, že první dojem dělá nejvíc, takže se snaží působit chladně a kamenně. Po nějaké době, když zjistí, že jsou žáci ochotní spolupracovat a nebudou dělat problémy, jeho ledová skořápka praskne a rád se vrátí do let, kdy se sám učil bojovat a začínal on nuly. Má za sebou již mnoho let boje, takže ho jenom tak něco nevyvede z míry. Chová se klidně a přátelsky, to ovšem neznamená, že se neumí naštvat. Taková situace nastává ve chvíli, kdy se někdo vědomě dotkne míst v jeho minulosti, které už nechce probírat. Nemá rád fňukny a lidi, co říkají, že nic nejde a že to nemá cenu. Naopak si váží lidí, kterým sice daný předmět nejde, ale bez řečí se dál snaží.
Životopis: Mikæl se narodil na severu Norska, odkud také pochází jeho jméno, které moc lidí na poprvé pořádně nevysloví. Moc rád se tím baví. Žil v malé vesnici, kterou živilo převážně rybářství, takže již od útlých let uměl plavat a chytat ryby. V roce 1940, kdy mu bylo 27 let, odjel do norského přístavu s tím, že se stane námořníkem a bude se plavit po moři. Jenomže v ten samý rok přepadla přístav německá vojska. I přes to, že na straně Norů bojovali Britové, přístav byl obsazen. Několik set lidí bylo zabito a Mikæl zajat německými vojáky. Při střetu zbylé skupiny Norů a Němců byl postřelen. Probudil se až o den později. To už z něj byl upír a hned v několika prvních minutách věděl, že není nic lepšího, než krev. Nějakou dobu bezhlavě kvůli krvy zabíjel. Jeho zachránce mu ale ukázal, jak se proti žizní dá bojovat. Dostal od něj malý štříbrný křížek, jako přívěsek. Mikæl se proti tomu dlouho bránil, protože mu křížek způsoboval bolest. Ale vražedná touha po krvi ho přešla. Tu nahradila bolest z křížku, který nosí dodnes. Nikdy ho nesundavá. Po válce se pokusil vyhledat svou rodinu. Našel ji, všichni byli zdraví a živí. Jenomže jeho rodina už si myslela, že zahynul při přepadení přístavu. Nechal to tak a s těžkým srdcem odletěl do Londýna, kde se naučil bojovat a mnoho dalších užitečných věcí, které se mu jako upírovi hodí. Jak se říká, čas vyléčí všechny rány a i jeho se zacelili, to ovšem neznamená, že nikdy svého odchodu nezalitoval...
• Všetky texty a obrázky na tejto stránke náležia jeho majiteľom.
Je zakázané čokoľvek kopírovať alebo používať na vlastnú tvorbu.
Na stránku sa vzťahujú autorské práva.